Hraní her nás provází od nepaměti. Nevíme sice přesně, zda si lovci mamutů hráli, ale je to silně pravděpodobné. Jistě, asi nemastili karty jako my dnes, ale jistě nějakou zábavu měli. Pokud zrovna nelovili zvěř, nemlátili se s jiným kmenem, nebo nemalovali svou jeskyni.  

To o středověku již máme spoustu zpráv a o hraní her tedy samozřejmě taktéž. Zde se již například karty mastily jako divé, kostky, vrhcáby a další spousta her zde měly své velmi bohaté zastoupení. Když se k tomu přidal sem tam nějaký rytířský turnaj, tedy rytířské hry, bylo ihned o pár marodů a zábavu postaráno. Někteří panovníci by mohli vyprávět. Prý dokonce i Karel IV.  

Když pak rychle pÅ™eskoÄíme do novovÄ›ku, vidíme obrovský rozmach her a hraní vÅ¡eobecnÄ›. VÅ¡elijaké hrací desky, karty a figurky pomalu mizí a nastupují hry poÄítaÄové. Nejprve se na obrazovce honí jen pár kostiÄek, což se může vydávat stejnÄ› za košíkovou jako stolní tenis. Pak kostiÄek pÅ™ibývá, už jsou to závodní auta a pokrok jede dále jako lokomotiva. Jsou tu první bojové hry, pÅ™icházejí stříleÄky z vlastního pohledu, a to je už skoro samotný vrchol.

Pravda, hrát tehdy první Doom bylo drobátko složitÄ›jší, protože obraz tÄ›ch kostiÄek nebyl v té nejlepší kvalitÄ›, ale ve druhém pokraÄování už to nebylo znát. Když pak pÅ™iÅ¡el Half Life, spadlo to vÅ¡echno na jednu hromadu a bylo to. Obrovský úspÄ›ch této hry si vynutil nÄ›kolik datadisků, samozÅ™ejmÄ› pokraÄováno a spoustu fandů, kteří si vymýšleli další a další variace. V dneÅ¡ní dobÄ› jsou tyto hry tak vypracované, že má divák obÄas problém rozeznat to od reality, tedy od filmu. Tím to samozÅ™ejmÄ› nekonÄí a půjde to dál. Ale abychom nezapomnÄ›li na ty normální hry, ke kterým není tÅ™eba elektronika a monitor. I ty jsou stále jeÅ¡tÄ› nÄ›kde a nÄ›kdy v kurzu, ale pomalu zaÄínají svůj boj prohrávat. Možná je to tak trochu Å¡koda.